Mafia II - recenze

Velmi dlouho jsem neměl dostatečný hardware na to, abych byť jen spustil nějakou novější počítačovou hru, natož abych si mohl hraní opravdu užít při vysokých detailech a rozumné frekvenci snímků za sekundu. Když jsem si nedávno pořídil stroj, který mi toto konečně umožnil, byl jsem vystaven velmi příjemnému rozhodování. Kterou z těch nejlepších her si zahraji jako první? Otestuji výkon na Crysis 3? Ovládnu Ladder za Zergy ve Starcraftu 2?

Jak je vám asi jasné, volba nakonec padla na pokračování jedné z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Těšil jsem se na vynikající příběh, propracované město a napínavé mise. A všechno to jsem vlastně i dostal. Přesto jsem ze hry nebyl úplně nadšený. Na dalších řádcích se pokusím alespoň trochu vysvětlit proč.

Příběh

Samotnému příběhu asi nemohu nic vytknout. Je v něm všechno, co byste od gangsterky očekávali. Zrady, války rodin, postupný růst žebříčkem, odhalování minulosti atd. Je to celé jedno velké klišé, které ale plní hlavní funkci příběhu v počítačové hře. Nutí vás hrát dál, protože chcete vědět, jak se nakonec scénáristé ze svých příběhových smyček vymotají a hru zakončí.

Problém je, že ačkoliv se toho stane opravdu moc a některé scény mají pravděpodobně působit velmi emocionálně, téměř nic to se mnou nedělalo. Až na jednu postavu starého consiglieriho se totiž všichni chovají jako naprostí idioti, což znemožňuje nějaký pocit sounáležitosti a kdykoliv se jim přihodí něco zlého, řeknete si jen, že už bylo načase. Pokud totiž máte dodržovat jen jedno pravidlo a hned v další misi ho porušujete, nemůže to přece nikdy skončit dobře.

Příběh je vyprávěn zpravidla filmovými sekvencemi, které jsou celkem dobře udělané a rozhodně vás nudit nebudou. Pokud budete hrát českou verzi, možná vás bude trochu rušit dabing některých postav. Jednu z hlavních postav totiž mluví Vlastimil Zavřel, který mluví i Homera v Simpsonových. A já si nemohl pomoci, ale pokaždé jsem slyšel mluvit ňoumu Homera a ne Joea Barbaru, drsného gangstera se slabostí pro lehké holky a tvrdý alkohol.

Největší slabinou příběhu je jeho délka. Ačkoliv jsem opravdu dlouho nehrál a ani ve svých nejlepších dobách jsem nebyl zrovna progamer, dokázal jsem na střední obtížnost hrou projít za necelých 12 hodin. Otrkanějším hráčům bude dohrání pravděpodobně trvat ještě o nějakou hodinu, či dvě méně, což je vzhledem k absenci multiplayeru dost málo.

Hratelnost

Příběh je samozřejmě rozdělen do kapitol, kterých je celkem 15. Bohužel téměř všechny se odehrávají podle schématu:

1. animačka - "rychle přijeď, musím s tebou nutně mluvit"
2. dojeď na druhý konec města
3. animačka - "všechno půjde hladce"
4. dojeď na druhý konec města
5. animačka - "něco se pokazilo"
6. všechny postřílej
7. animačka - "uff, tentokrát to vyšlo, ale příště si musím dát větší pozor"
8. dojeď domů

Což je chvíli sice fajn, ale časem se to omrzí. Tedy omrzí se hlavně to přejíždění z jednoho konce města na druhé. Pokud do někoho nabouráte a uvidí vás policie, jdou po vás. Pokud jedete rychle a uvidí vás policie, jdou po vás. Pokud nabouráte ve velké rychlosti, zemřete. Naštěstí už policie (alespoň na střední obtížnost) nehlídá jízdu na červenou. To už byste v rozumném čase nedojeli vůbec nikam. Cestu vám alespoň zpříjemňuje rádio, které je naládováno asi nejlepším playlistem, který kdy v počítačové hře byl. Pokud máte rádi hudbu 40. a 50. let, budete určitě nadšení. Na Deezeru je vytvořen playlist s veškerou hudbou ze hry, kdybyste si chtěli užít hudby i mimo hru, tady je link. Mimochodem rádio je občas přerušováno zprávami o vašich posledních misích, což je také takový hezký malý detail.

Město Empire Bay je inspirováno New Yorkem, Bostonem, Chicagem, LA, Detroitem a San Franciscem 40. a 50. let a vypadá prostě skvěle. Mrakodrapy v centru, lampiony v čínské čtvrti i obrovské mosty dotváří skvělou atmosféru hry. Jediné, co mi vadilo, byli chodci. Skáčou vám úplně náhodně pod auto, když na ně zatroubíte, zastaví se a koukají půl hodiny, než se uráčí dojít na druhou stranu silnice a pokud vezmete zatáčku trochu ostřeji, všichni v okruhu dvaceti metrů odhodí noviny, kufříky a deštníky a skáčou přes ploty, do křoví, dokonce i pod kola dalších aut.

A nějakou vysokou inteligencí neoplývají ani protivníci. Většinou se sice alespoň kryjí, ale v náhodných intervalech vystrkují z úkrytu hlavu vždy na stejné místo. Stačí tedy jednou zamířit a poté si jen počkat, až se soupeř vykloní a než se stihne vzpamatovat, napálit mu dávku z Thompsona do lebky. Pokud jste v úkrytu vy a čelíte obrovské přesile, vaši protivníci spolu nijak nespolupracují. Nikdo vás neoběhne, ani po vás nikdo nehodí granát. Je tedy vlastně jedno, proti jaké přesile stojíte, pokud si najdete dobré místo, postřílíte všechny úplně bez problémů.

Speciální odstavec bych chtěl věnovat boxerským soubojům, protože ty mají ve hře o dost více prostoru, než by si zasloužily. Jednu kapitolu vlastně celou odboxujete (mimo mytí záchodů). Jakmile si systém trochu osaháte (tak po druhém souboji), velkou výzvou už pro vás boxerské souboje pravděpodobně nebudou. O to zvláštnější mi přijde, že ona boxerská kapitola je zhruba v polovině hry, kdy už vás budou pěstní souboje spíše štvát pro svou monotónnost. Vlastně se stačí krýt a v čekat na útok soupeře, kterému se automaticky vyhnete a kontrujete trojitým kombem.Toto opakujete do té doby, než se vám podaří protivníka omráčit a zasadit mu finální úder. Prostě po chvíli nuda.

Shrnutí

Ačkoliv je Mafia II velmi krátká hra, začne se zhruba od poloviny opakovat a ke konci vás dovede už jen touha zjistit, jak skončí příběh (a mimochodem ta touha u mě zůstala zoufale nenaplněna). Tipnul bych, že polovinu času strávíte právě sledováním animaček, třetinu ježděním po městě a zbytek je nějaká akce.

I přes všechny výtky bych ale každému doporučil si hru koupit a zahrát. Už jenom kvůli příběhu, několika skvělým nápadům, zajímavému prostředí a skvělé hudbě.

Mé hodnocení: 72 %

Bída fotbalových komentátorů

Fakt, že úroveň fotbalových komentátorů v českých televizích není valná, je asi jasný každému, kdo alespoň občas nějaký zápas sleduje. Úlohou takového komentátora je říkat neznalému divákovi jméno hráče u míče a sem tam to opepřit vtípkem, zajímavou informací ze zákulisí, či nahrávkou přísedícímu expertovi ke zhodnocení taktiky, výkonu hráče apod. Jenže...

Jenže se komentátoři velmi často staví do role, která jim nepřísluší a kterou ani nezvládají. Nevím, jestli se snaží odkázat na Otu Pavla, nebo přidat nějaký bonmot na seznam oblíbených hlášek sportovních komentátorů ("Lokvenc, velká šance! A teď slovinský brankář potvrdil, že má Lokvence dokonale přečteného z německé ligy. Byť tedy každý hraje jinou soutěž."), nicméně jejich komentáře často zní jako slohové cvičení žáka základní školy. Každou chvíli tak slyšíte o "všudybílkovi Jiráčkovi", "na pětníku kooperující Barceloně" a "Teplicích, které uštědřily lekci z efektivity". Asi to je nějaká specialita fotbalu, protože při hokeji většinou komentátoři mluví jako lidi. U jednoho z komentátorů (ehm, Čapek, ehm) to došlo až do té fáze, že buď zmateně žvatlá tyto předpřipravené nesmysly, nebo mlčí a zápas doprovází pouze citoslovci "uuuuu" a "ojojoj".

Přesto je většinou výkon komentátorů lepší než to, co předvádí tzv. fotbaloví experti. Já jako nevím, ale většina diváků asi na ten fotbal taky kouká a toho, že "Modrič si přehodil míč z levé na pravou, vystřelil a od tyče se míč odrazil do brány" si všimne i bez toho, aniž by jim to sdělil expert při zápase a pak další expert ještě dvakrát ve studiu. Od experta bych očekával, že nám poví, který hráč měl proti Modričovi vystoupit, aby takhle vystřelit nemohl, kdo zaspal a jestli chyba nevznikla už tím, že na půlící čáře zbytečně ztratil míč van Persie. Jako jediný z expertů tohle uměl Jaroslav Hřebík.

Tak toho se u nás nedočkáme

Jenže asi nesmíme zapomínat na to, že se vesměs jedná o hráče, kterým jsme se před pěti lety smáli při pozápasových rozhovorech ve stylu: "Měli jsme šance, ale soupeř dal víc gólů a fotbal se hraje na góly, za dvě žlutý hráč dostane červenou a za faul ve vápně se píská penalta." Ti chytřejší se totiž buď vrhli na podnikání jako Poborský, nebo si našli nějaké teplé místo v klubu, či reprezentaci jako Šmicer. Na nás diváky tak zbývají právě Sionkové, Zelenkové, Karochové a trenéři, které nikdo nechce, třeba Csaplár nebo Straka.

Speciální zmínku si ještě zaslouží právě Csaplár, který začal používat slovo kvalita, ze kterého se stal nový buzz word fotbalových komentátorů v celé republice. "Chyběla kvalita v zakončení", "to zpracování, to je prostě kvalita", "dlouhý pas neměl ptořebnou kvalitu" a mnoho a mnoho dalších variací by bez něj nikdy nevzniklo. Nedík!

A druhou speciální zmínku věnuji Marku Jankulovskému, jehož historky z jízdy s Kaladzem a o tom, jaký je Beckham hodný a tichý kluk zpestřují každé vysílání Ligy Mistrů na COOLu. Další nedík.

Shrnutí června a cíle na červenec

Dnes bude shrnutí opravdu hodně krátké. V červnu jsem neodehrál ani jednu handu, protože jsem šprtal na státnice (ty jsem sice udělal, ale o moc vzdělanější se necítím). Cíle jsem tedy samozřejmě nesplnil a stydím se za to, protože kdybych v rámci tradičního nicnedělání, nebo jak se tomu teď moderně říká - prokrastinace, hrál poker, mohl jsem v klidu dosáhnout na GoldStar a vydělat si nějaké drobné na oslavy. To už ale asi nezměním a ty kompilace idiotů z youtube taky nebyly úplně špatný. :)

Nezbývá tedy než stanovit cíle na měsíc následující:

• odehrát alespoň 75 hodin
• dosáhnout Goldstar VIP statusu
• zakončit měsíc s all-in EV v kladných hodnotách
• zkusit shot na NL50 - bankroll už mám, ale chci se po přestávce trochu aklimatizovat a cca za týden bych to mohl zkusit

Poker mi celkem chyběl, takže se splněním většiny cílů snad nebudu mít nějaký větší problém. Seskládal jsem je opět jen tak, jak mě napadlo, ale snad se někdy dokopu a pokusím se věnovat tomu více času, aby měly nějaký větší smysl.

A já jdu tedy zasednout ke stolům, o průběžném stavu budu informovat. ;)

Obhajoba Milana Baroše

Nejsem žádný fotbalový odborník a ani jsem do míče nikdy nečutal závodně. Myslím si ale, že mám nakoukáno dost utkání na to, abych dokázal zhodnotit kvality týmů i jednotlivých hráčů. Navíc fotbalu a politice přece rozumí každý, tak proč se nepodělit o názor, že?

Pokud se někoho zeptáte, co si myslí o složení českého národního týmu, nejspíš vám odpoví, že by vyhodil Baroše a dal tam někoho jiného. Jenže v tom případě se samozřejmě objevuje otázka koho. A dle mého názoru nikoho lepšího na pozici hrotového útočníka v současné době trenér nemá. On totiž Baroš asi nebude tak špatný, jak všichni tvrdí. V Galatasarayi mu to tam celkem padá, takže jen v něm asi chyba nebude.

Barošovi je nejčastěji vytýkáno, že se nedokáže dostat do šance a tím pádem ani nemůže dávat góly. Z toho bych ale ani tak nevinil jeho, jako systém, který nároďák praktikuje. Jako by si ještě někteří hráči nevšimli, že vepředu už není dvoumetrový sloup, který všechny míče stáhne pro rychlejší spoluhráče. A dokonce si toho nevšimli ani ti, kteří s Kollerem nikdy nehráli. Třeba v zápase proti Rusku létal na Baroše jeden vysoký míč za druhým, pral se s jejich vysokými obránci a samozřejmě většinou prohrával, protože na tyto situace prostě není stavěný. Není tedy divu, že od dvacáté minuty působí otráveně. Pokud dostal míč po zemi, většinou to bylo v situaci, kdy byl zády k bráně a to pro rychlostní typ útočníka také není zrovna ideální pozice.

Samozřejmě můžete argumentovat tím, že by z jeho strany stačilo naběhnout si do vhodného prostoru a přihrávku by od tvořivých záložníků Rosického nebo Plašila určitě dostal. Jenže ono je těžké nabíhat do volného prostoru, když nikdo nenabíhá s vámi. Českému týmu v dosud odehraných zápasech chyběly zejména náběhy do vápna od dvou a více hráčů zároveň, což jsou situace, které Baroš potřebuje a ve kterých si dokáže najít místo pro zakončení.

Milan Baroš rozmlouvá s českým kapitánem Tomášem Rosickým

Je také zajímavé, že i přes styl českého týmu, který z výše popsaných důvodů Barošovi jednoznačně nevyhovuje, dokáže tento útočník střílet neustále relativně dost gólů. Uznávám, že kvalifikace na EURO 2012 se Barošovi vůbec nevyvedla a jeden gól ze sedmi zápasů je hodně málo. Přesto se od Mistrovství Evropy 2004, tedy od doby, kdy "naposledy za něco stál", dokázal dle těchto statistik v národním dresu trefit třináctkrát za odehraných 2548 minut. Vychází tedy, že dá gól každých 196 minut. To není sice nic oslnivého, ale špatná bilance to dle mého také není. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, kolik na něj byl penaltových zákroků, případně faulů ohodnocených žlutou kartou.

Jen aby bylo jasno, netvrdím, že bez Baroše by to nešlo a že patří k nejlepším útočníkům v Evropě. To určitě ne. Ale myslím si, že pískot a nadávky při každém jeho doteku s míčem jsou dost přehnané, protože dokáže týmu dost pomoci. Navíc díky pomalu měnícímu se stylu českého týmu mám takový pocit, že Baroš nějaký důležitý gól ještě dá, třeba už v zápase proti Polsku. A potom Baroš na Hrad, že?