Mafia II - recenze

Velmi dlouho jsem neměl dostatečný hardware na to, abych byť jen spustil nějakou novější počítačovou hru, natož abych si mohl hraní opravdu užít při vysokých detailech a rozumné frekvenci snímků za sekundu. Když jsem si nedávno pořídil stroj, který mi toto konečně umožnil, byl jsem vystaven velmi příjemnému rozhodování. Kterou z těch nejlepších her si zahraji jako první? Otestuji výkon na Crysis 3? Ovládnu Ladder za Zergy ve Starcraftu 2?

Jak je vám asi jasné, volba nakonec padla na pokračování jedné z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Těšil jsem se na vynikající příběh, propracované město a napínavé mise. A všechno to jsem vlastně i dostal. Přesto jsem ze hry nebyl úplně nadšený. Na dalších řádcích se pokusím alespoň trochu vysvětlit proč.

Příběh

Samotnému příběhu asi nemohu nic vytknout. Je v něm všechno, co byste od gangsterky očekávali. Zrady, války rodin, postupný růst žebříčkem, odhalování minulosti atd. Je to celé jedno velké klišé, které ale plní hlavní funkci příběhu v počítačové hře. Nutí vás hrát dál, protože chcete vědět, jak se nakonec scénáristé ze svých příběhových smyček vymotají a hru zakončí.

Problém je, že ačkoliv se toho stane opravdu moc a některé scény mají pravděpodobně působit velmi emocionálně, téměř nic to se mnou nedělalo. Až na jednu postavu starého consiglieriho se totiž všichni chovají jako naprostí idioti, což znemožňuje nějaký pocit sounáležitosti a kdykoliv se jim přihodí něco zlého, řeknete si jen, že už bylo načase. Pokud totiž máte dodržovat jen jedno pravidlo a hned v další misi ho porušujete, nemůže to přece nikdy skončit dobře.

Příběh je vyprávěn zpravidla filmovými sekvencemi, které jsou celkem dobře udělané a rozhodně vás nudit nebudou. Pokud budete hrát českou verzi, možná vás bude trochu rušit dabing některých postav. Jednu z hlavních postav totiž mluví Vlastimil Zavřel, který mluví i Homera v Simpsonových. A já si nemohl pomoci, ale pokaždé jsem slyšel mluvit ňoumu Homera a ne Joea Barbaru, drsného gangstera se slabostí pro lehké holky a tvrdý alkohol.

Největší slabinou příběhu je jeho délka. Ačkoliv jsem opravdu dlouho nehrál a ani ve svých nejlepších dobách jsem nebyl zrovna progamer, dokázal jsem na střední obtížnost hrou projít za necelých 12 hodin. Otrkanějším hráčům bude dohrání pravděpodobně trvat ještě o nějakou hodinu, či dvě méně, což je vzhledem k absenci multiplayeru dost málo.

Hratelnost

Příběh je samozřejmě rozdělen do kapitol, kterých je celkem 15. Bohužel téměř všechny se odehrávají podle schématu:

1. animačka - "rychle přijeď, musím s tebou nutně mluvit"
2. dojeď na druhý konec města
3. animačka - "všechno půjde hladce"
4. dojeď na druhý konec města
5. animačka - "něco se pokazilo"
6. všechny postřílej
7. animačka - "uff, tentokrát to vyšlo, ale příště si musím dát větší pozor"
8. dojeď domů

Což je chvíli sice fajn, ale časem se to omrzí. Tedy omrzí se hlavně to přejíždění z jednoho konce města na druhé. Pokud do někoho nabouráte a uvidí vás policie, jdou po vás. Pokud jedete rychle a uvidí vás policie, jdou po vás. Pokud nabouráte ve velké rychlosti, zemřete. Naštěstí už policie (alespoň na střední obtížnost) nehlídá jízdu na červenou. To už byste v rozumném čase nedojeli vůbec nikam. Cestu vám alespoň zpříjemňuje rádio, které je naládováno asi nejlepším playlistem, který kdy v počítačové hře byl. Pokud máte rádi hudbu 40. a 50. let, budete určitě nadšení. Na Deezeru je vytvořen playlist s veškerou hudbou ze hry, kdybyste si chtěli užít hudby i mimo hru, tady je link. Mimochodem rádio je občas přerušováno zprávami o vašich posledních misích, což je také takový hezký malý detail.

Město Empire Bay je inspirováno New Yorkem, Bostonem, Chicagem, LA, Detroitem a San Franciscem 40. a 50. let a vypadá prostě skvěle. Mrakodrapy v centru, lampiony v čínské čtvrti i obrovské mosty dotváří skvělou atmosféru hry. Jediné, co mi vadilo, byli chodci. Skáčou vám úplně náhodně pod auto, když na ně zatroubíte, zastaví se a koukají půl hodiny, než se uráčí dojít na druhou stranu silnice a pokud vezmete zatáčku trochu ostřeji, všichni v okruhu dvaceti metrů odhodí noviny, kufříky a deštníky a skáčou přes ploty, do křoví, dokonce i pod kola dalších aut.

A nějakou vysokou inteligencí neoplývají ani protivníci. Většinou se sice alespoň kryjí, ale v náhodných intervalech vystrkují z úkrytu hlavu vždy na stejné místo. Stačí tedy jednou zamířit a poté si jen počkat, až se soupeř vykloní a než se stihne vzpamatovat, napálit mu dávku z Thompsona do lebky. Pokud jste v úkrytu vy a čelíte obrovské přesile, vaši protivníci spolu nijak nespolupracují. Nikdo vás neoběhne, ani po vás nikdo nehodí granát. Je tedy vlastně jedno, proti jaké přesile stojíte, pokud si najdete dobré místo, postřílíte všechny úplně bez problémů.

Speciální odstavec bych chtěl věnovat boxerským soubojům, protože ty mají ve hře o dost více prostoru, než by si zasloužily. Jednu kapitolu vlastně celou odboxujete (mimo mytí záchodů). Jakmile si systém trochu osaháte (tak po druhém souboji), velkou výzvou už pro vás boxerské souboje pravděpodobně nebudou. O to zvláštnější mi přijde, že ona boxerská kapitola je zhruba v polovině hry, kdy už vás budou pěstní souboje spíše štvát pro svou monotónnost. Vlastně se stačí krýt a v čekat na útok soupeře, kterému se automaticky vyhnete a kontrujete trojitým kombem.Toto opakujete do té doby, než se vám podaří protivníka omráčit a zasadit mu finální úder. Prostě po chvíli nuda.

Shrnutí

Ačkoliv je Mafia II velmi krátká hra, začne se zhruba od poloviny opakovat a ke konci vás dovede už jen touha zjistit, jak skončí příběh (a mimochodem ta touha u mě zůstala zoufale nenaplněna). Tipnul bych, že polovinu času strávíte právě sledováním animaček, třetinu ježděním po městě a zbytek je nějaká akce.

I přes všechny výtky bych ale každému doporučil si hru koupit a zahrát. Už jenom kvůli příběhu, několika skvělým nápadům, zajímavému prostředí a skvělé hudbě.

Mé hodnocení: 72 %

Four Brothers - recenze [2/5]

Při loupežném přepadení je zastřelena stará paní. Ta ale v mládí adoptovala čtyři grázly a ti chtějí pomstu. Zahajují tedy pátrání plné brutality, sprostých slov a vystřílených nábojů.

Four Brothers je velmi zmatený film. Zmatení jsou nejen bratři, ale i ostatní postavy. Zmatené je vyprávění, styl, kamera, prostě všechno.

Hlavní postavy mají asi působit drsně, ale jsou spíš karikaturou pouličních gangsterů. Chovají se naprosto nelogicky, jejich detektivní vyšetřování probíhá tím stylem, že někam vlítnou, vytáhnou bouchačku, začnou vyhrožovat a pak skoro přizabijí každého, kdo by mohl něco vědět. Kupodivu to nikdo neřeší, přestože hned na začátku se dva policajti baví o tom, že si na ně musí dávat pozor. A když už provedou něco, u čeho se policie objeví (třeba zničí celou ulici), nic se jim nestane, protože jim přece nedávno zemřela máma a jsou z toho asi jenom trochu rozrušený.

Dost zmatený mi přišel i příběh, kdy mi do konce filmu nebylo úplně jasné, proč vlastně jejich máma musela zemřít. Nebylo vysvětleno ani to, jak se mafiánským bossem mohl stát idiot, který své kumpány nechává žrát ze země.

Nic z toho by mi nevadilo, kdyby se film nebral tak vážně. Přijde mi ale divné, když se podobné věci dějí ve filmu, který se atmosférou snaží přiblížit snímkům Clinta Eastwooda. Korunu tomu všemu dává příležitostné zjevení mrtvé matky, která rozmlouvá se svými malými nezbedníky.

Sledování filmu se ale dá přežít, některé akční scény jsou celkem povedené a pokud se vám líbí herecký styl Marka Wahlberga, užijete si ho ve filmu dost. Jestli ale máte na co koukat, Four Brothers se vyhněte.

• ČSFD hodnocení - 70 %
• IMDB hodnocení - 6.8
• Mé hodnocení - 2/5

Jinak při stahování filmu pozor na různé verze!

Contagion - recenze [4/5]

Gwyneth Paltrow si z Hong Kongu přiveze neznámou nemoc a brzy po návratu domů zemře. Podobný osud potkává i další lidi a WHO začne větřit, protože se asi nejedná o jen tak ledajakou rýmičku. Kolik lidí se nakazí? Kolik jich zemře? Je nákaza způsobená virem Bieber fever? Samé otázky.

Z popisu je zřejmé, že se jedná o tematicky podobný snímek jako Perfect Sense. Přesto si Soderbergh s látkou poradil o dost lépe než David Mackenzie. Nesoustředí se jen na dvojici nezajímavých lidí, ale sleduje vývoj epidemie z více pohledů.Ve filmu tak není tolik hluchých míst, které by bylo potřeba zaplnit rádoby uměleckými záběry na moře a prsa Evy Green. Tento přístup s sebou přináší ale i různé problémy.

Zejména se jedná o to, že některým zápletkám nebyl poskytnut prostor, který by si zasloužily. Ono vměstnat šest nebo sedm příběhů do 105 minut není žádná sranda. Ideální by z mého pohledu bylo snížení počtu dějových linií na tři (WHO, média a rodina) a moc do toho nezamotávat různé únosy v Číně a rozdávání jídla v Chicagu. Režisér už rozehraný příběh prostě neopustí a dochází tak třeba k tomu, že Mattu Damonovi se všechno zajímavé stane v prvních 20 minutách filmu a pak už do závěrečných titulků jen brání své dceři ve styku s nějakým klukem ze sousedství.

Na druhou stranu se pořád něco děje a je zajímavé sledovat, jak různými způsoby prožívá epidemii vedení WHO a obyčejní lidé ^TM v různých koutech světa. Jen upozorňuji, že film obsahuje záběry masové hysterie, demence a závisti. Nedoporučuji jej tedy lidem se slabším žaludkem.

Ve filmu objevuje mnoho hvězd a známých tváří. Mimo již zmíněných to jsou například Laurence Fishbourne, Marion Cotillard, Elliot Gould, Jennifer Ehle nebo Kate Winslet. Zajímalo by mě, jak se Soderberghovi vždy podaří do svých filmů sehnat tolik hvězd najednou, ale je vidět, že to s nimi umí velmi dobře a v případě Contagion je právě herecké obsazení rozdílem mezi průměrným a dobrým snímkem.

• IMDB hodnocení - 6.8
• ČSFD hodnocení - 67 %
• Mé hodnocení - 4/5

The Avengers - recenze [5/5]

Loki se vrací na zem, aby získal tesseract, mocný artefakt a zdroj nekonečné energie. Tesseract je ale zároveň oblíbenou hračkou Nicka Furyho a chce ho zpátky. Svolá tedy partu egoistických individuí s nadpřirozenými schopnostmi a Tonyho Starka, kteří mu mají pomoci jeho kostičku získat zpátky.



Přiznám se hned na začátku a bez mučení - filmy o komiksových hrdinech mám rád. Viděl jsem téměř všechny marvelovské filmy a naprostou většinu z nich jsem ohodnotil nejvyšší možnou známkou. Často možná i nezaslouženě a kdybych filmy hodnotil objektivně, asi bych musel u některých filmů hvězdičku nebo dvě ubrat (dívám se na tebe, kapitáne), ale vždycky jsem z kina odcházel s velmi příjemným pocitem. Jsou to také jedny z mála filmů, na které chodím do kina cíleně a těším se na ně dlouho dopředu.

Po přečtení předchozích řádků vám musí být jasné, že Avengers pro mě musí být něco jako splněný sen. Parta oblíbených hrdinů pohromadě na dvě a půl hodiny. Ano, těšil jsem se, ale zároveň jsem se trochu obával, jak to celé dopadne. Bál jsem se, že se tvůrcům nepovede skloubit různé charaktery postav, že se třeba soustředí jen na jednu hlavní a ostatní budou jen tak přihazovat dvouslovné hlášky. Naštěstí se ale mé obavy nenaplnily a Jossu Whedonovi se povedlo natočit přesně takový film, který jsem si přál. A se mnou miliony dalších fanoušků.

Je totiž přesně tím, co komiks charakterizuje. Je plný akce, vtipu, drsňáckých hlášek a klišé. Nejlépe všeho najednou. Už dlouho jsem neslyšel, aby se celé kino u filmu takhle nahlas a dlouho smálo jako při scénách s Hulkem (dokonce ani na Okresním přeboru a to je co říct). Hodně vtipů vychází i z různých povah hrdinů, zejména mezi svéhlavým géniem Starkem a poslušným vojákem Kapitánem Amerikou to pořádně jiskří.

Technicky je samozřejmě vše zvládnuté naprosto perfektně a s trochou nadsázky by se dalo říct, že celý film je jeden velký trik. Zejména mimozemští červi ze závěrečné bitvy vypadají opravdu impozantně. Asi ani nemá smysl mluvit o tom, že všichni hlavní hrdinové hrají skvěle, vždyť se většina z nich osvědčila už v předchozích filmech Marvelu a Scarlett Johansson i Jeremy Renner už také mají něco za sebou. Překvapivě nejvíc mi vadil výkon Samuela L. Jacksona a Cobie Smulders (Robin z How I Met Your Mother), která prostě není dobrá herečka a ani její hezká tvář to nezachrání.

U Avengers se rozhodně vyplatí zajít do kina a nečekat na DVDRip (moc dobře vás znám, vy piráti ;)), na velkém plátně a s pořádným zvukem to je opravdu zážitek, který na televizi nebo monitoru nezopakujete. Viděl jsem sice jen 2D verzi, ale dle ohlasů 3D není příliš povedené a z filmu jsem ani nezaznamenal moc scén, kde by dávalo smysl. Stejně tak jsem neviděl verzi s dabingem, ale ten asi nemá smysl nikdy. Pokud umíte anglicky, nebo alespoň číst na úrovni žáka 4. třídy zvláštní školy, jděte na verzi s titulky, zase tolik se ve filmu stejně nemluví.

• IMDB hodnocení - 8.7
• ČSFD hodnocení - 90 %
• Mé hodnocení - 5/5

This Means War - recenze [3/5]

Tom Hardy a Chris Pine jsou agenti CIA a také nejlepší kamarádi. Zatímco Pineovou postelí a bazénem ve stropě se prohání jedna holka za druhou, Hardy je usedlejší. Má již dceru z prvního manželství a k bývalé manželce nejspíš stále ještě něco cítí. V každém případě jsou oba bez stálé partnerky.



Hardy si tedy vytvoří profil na online seznamce, kde potká Reese Whiterspoon. Ta si nejspíš pro samou práci neměla čas najít chlapa a Hardy se jí na první schůzce velmi zamlouvá, jenže cestou z rande potká i jeho kamaráda, do kterého se také zakouká.

Je tedy trochu s podivem, že Whiterspoon ještě nikoho nemá, když jí stačí ven a zamiluje se do ní každý chlap, kterého potká. To si předtím nemohla vyhradit pět minut na nalezení celoživotní lásky? Nicméně tohle se ve filmu vůbec neřeší a není vyloučeno, že před začátkem filmu byla její postava velmi ošklivá.

Film je postaven na krátkých skečích plynoucích z faktu, že se dva agenti CIA pokouší získat stejnou ženu a vzájemně o sobě vědí, zatímco ona nic netuší. Dochází tak k mnoha vtipným situacím, kdy si agenti vzájemně sabotují své snažení (mimochodem píseň Sabotage od Beastie Boys zazní asi tak pětkrát) a Whiterspoon je z toho zmatená.

Je potřeba upozornit, že ačkoliv trailer vypadá akčně a mohlo by se zdát, že romantická zápletka bude prokládána střelbou a padajícími těly z mrakodrapu, je ve filmu akce asi tak pět minut a ještě k tomu není moc dobře natočená. Naprostá většina filmu se věnuje nerozhodnosti Whiterspoonové, popisu prvního rande s Hardym, prvního rande s Pinem, první pusy s Hardym, první pusy s Pinem atd.

V rámci žánru se ale jedná o celkem povedený film. Všichni hlavní představitelé jsou dobří a vtipní herci, ostatně Hardyho považuji za jednoho z nejlepších herců nové generace a Pine mu zdatně sekunduje. Whiterspoon už sice není nejmladší, ale své kouzlo stále neztratila a je k uvěření, že by se do ní agenti mohli zamilovat.

Vlastně ani nevím, co bych měl filmu vytknout, protože rýpat do naivity hlavní hrdinky v romantické komedii asi nemá moc smysl a logiku bych v těchto filmech také moc nehledal. Odpovědi na otázky smyslu života jsem v žádném filmu se Sandrou Bullock také ještě nenašel a zejména těm má This Means War zřejmě konkurovat. Prostě se jedná o dobrou romantickou komedii. Pokud tento žánr máte rádi, bod si k mému hodnocení přičtěte, pokud ne, bod odečtěte.

• IMDB hodnocení - 6.5
• ČSFD hodnocení - 66 %
• Mé hodnocení - 3/5

Mission Impossible IV - recenze [4/5]

Speciální agent Ethan Hunt se vrací do Prahy. Jen jí říká Budapešť a po Pražském hradě se promenáduje v ruské uniformě, protože si myslí, že je v Kremlu. Asi už senilní. Nebo mu hlavu vymyli scientologové.



Ale hezky popořadě. V Budapešti se ztratí kódy potřebné k odpalování ruských jaderných raket a tajné služby samozřejmě ví, že to asi není úplně dobře. Dokonce to může vést ke zničení bílých zubů agenta Hunta, potažmo i celého světa. Je tedy potřeba zakročit a vydat se do Kremlu, který shodou okolností vyhodí nějaký bláznivý Švéd do povětří. Podezření ale padne na americké agenty a napětí mezi Ruskem a USA by se dalo krájet. Prezident USA navíc iniciuje spuštění tzv. Ghost Protocolu, což znamená, že se distancuje od všech činností IMF a Ethan Hunt a jeho tým zůstávají na všechno sami.

To je základní zápletka celého filmu, která ale není až tak důležitá a pouze spojuje akční scény odehrávající se v nejrůznějších částech světa. Mimo Prahy (zvládající dvojroli Moskvy a Budapešti) se tým agentů vydá ještě do Dubaje a Indie. Jde tedy o místa celkem atraktivní a zejména scény na nejvyšší budově světa v Dubaji jsou velmi povedené. Zajímavostí u těchto scén je, že Tom Cruise nevyžadoval kaskadéra a v té výšce pobíhal přivázaný na lano opravdu on sám (inu i herec tvrdý chleba má):



Ostatní scény se ale nenechávají zahanbit a ačkoliv se všechny odehrávají podle schématu:

1. nepřekonatelná překážka (mission impossible),
2. brilantní plán,
3. všechno vychází,
4. něco se posere,
5. všichni se postřílí,

je to stále zábava a hezky to odsýpá.

Nejpříjemněji jsem ale byl překvapen z toho, že se film nebere ani trochu vážně a objevují se v něm některé až absurdní vtípky. A taky aby ne, když ho režíroval Brad Bird, který si z filmových žánrů dělá legraci rád, což předvedl třeba v pixarovce The Incredibles. Můj oblíbený je ten, kdy si Tom Cruise sedne do auta, požádá o pero, nakreslí si na ruku obličej, který může patřit úplně komukoliv a analytik mu samozřejmě ihned řekne, o kterého teroristu se jedná, včetně jeho pravděpodobné motivace a dalších plánů.

Kromě Cruise se ve filmu ze známých jmen objevuje třeba Simon Pegg v roli tak trochu bláznivého angličana s vytřeštěnýma očima, podává tedy svůj standardní výkon a je radost se na něj koukat. Paula Patton jako hezká a chvíli má šaty s velkým výstřihem, její přítomnost ve filmu je tedy také příjemná, Jeremy Renner mi nevadil a Michael Nyqvist mi jako terorista přišel už ve švédských adaptacích trilogie Stiega Larssona, nemám proti němu tedy také nic.

Když se to všechno vezme dohromady, je Mission Impossible velmi dobrý akční film. Není to sice tak elegantní jako filmy s Jamesem Bondem, ani tak reálné jako ty o agentu Bournovi, ale jednotlivé scény jsou napínavé a líbivé, zápletka není nějak zbytečně komplikovaná a celkově mě film prostě bavil. Možná bych i řekl, že Mission Impossible IV je z celé série nejlepší.

• IMDB hodnocení - 7.5
• ČSFD hodnocení - 73 %
• Mé hodnocení - 4/5

The Ides of March - recenze [3/5]

Ryan Gosling pracuje ve volebním týmu George Clooneyho, který soupeří v demokratických primárkách o nominaci na prezidentského kandidáta. Gosling potká mladou stážistku, kterou převeze přes hranice, aby souloží s ní nespáchal trestný čin. Tam ji tedy řádně osouloží, což mu trochu zkomplikuje život. Ještě když vyjde najevo, že se potají sešel se šéfem oponentovy kampaně.

Film celkem hezky ukazuje, jak funguje zastupitelská demokracie. Celý se totiž točí kolem toho, že je důležitá spíše popularita kandidáta, než jeho volební program. Clooney hezky mluví, dělá dramatické pauzy, hází na dámy v publiku šibalské úsměvy a vypadá dobře, zkrátka naprostý protiklad našich politiků:

Pod povrchem je ale americká politika, jak je popsaná ve filmu, stejně shnilá, jako je ta česká. Nikdo nikomu nevěří, a když náhodou věří, je za to náležitě potrestán. V tomto prostředí je každý sám za sebe, a když někdo udělá chybu, za chvíli je na jeho místě ten ňouma, který za ním před chvilkou běhal s notebookem a zapisoval mu schůzky do kalendáře.

Právě tuto atmosféru zachytil film velmi dobře, k čemuž přispěly i vynikající herecké výkony. Clooney má v tomhle výhodu, že si v Hollywoodu může ukázat na kohokoliv a nikdo ho neodmítne. Ve vedlejších rolích jsou tak k vidění herci jako Philip Seymour Hoffman, Tom Giamatti nebo Evan Rachel Wood (ta blondýnka z Třináctky). Mimo herců je ale potřeba pochválit i některé Clooneyho režisérské nápady, kdy pracuje s divákovou fantazií a prohlubuje tak zážitek z filmu.

Jediná škoda je, že film je i přes relativně krátkou stopáž (101 minut) chvílemi možná až moc rozvleklý a děj není příliš napínavý. Právě nedostatek napětí filmu velmi škodí, protože ačkoliv jsou jednotlivé scény povedené, dobře napsané a zahrané, nic film nedrží pohromadě a občas je to nuda.

Myslím ale, že primárním cílem tohoto filmu bylo vykreslit postupy uvnitř volebních týmů (což se povedlo), nikoliv natočit politický thriller, kde by nakonec kandidát na prezidenta odhalil zločinné plány soupeře a ustřelil mu hlavu Desert Eaglem. A také chtěl Clooney asi někde vyjádřit své názory na ekologii a závislost moderního světa na ropě (žádná ekofašistická agitka to ale není, netřeba se bát).

• IMDB hodnocení - 7.3
• ČSFD hodnocení - 73 %
• Mé hodnocení - 3/5

Clementine - elegantní přehrávač hudby pro linux

Kvalitní hudební přehrávač byl pro mě jedním z nejvíce postrádaných programů v linuxu. Ve Windows jsem si zvykl na komfort Winampu a v Ubuntu jsem pak musel bojovat s neergonomickým a ošklivým Banshee, případně Rhythmboxem. Ano, mohl jsem používat Amarok, ale přeci jen je v Ubuntu instalace programů určených pro KDE trochu jako škrabání pravou rukou za levým uchem. Konečně se mi ale povedlo objevit přehrávač, který mi alespoň trochu vyhovuje.

A to ani nejsem příliš náročný, bohatě mni stačí, když se mi hudební sbírka zobrazí v alespoň trochu přehledné struktuře, mohu vyhledat informace o albu na internetu a propojit se s last.fm. Clementine samozřejmě toto všechno zvládá a ještě přihazuje pár vychytávek navíc.

Už zobrazení sbírky je možné si přizpůsobit dle vlastních požadavků a písně můžete seskupovat do několika úrovní podle alba, interpreta, roku vydání nebo žánru. Mimo předpřipravených filtrů je samozřejmě možné si vytvořit i vlastní.

Okno přehrávače se zobrazením hudební knihovny

Pod kartou Internet jsou k nalezení různá internetová rádia a hlavně - konečně funkční last.fm! V ostatních přehrávačích jsem byl zvyklý na to, že se sice odesílaly informace o poslechnutých skladbách, ale nebylo možné poslouchat last.fm rádia (buď to nešlo vůbec, nebo stream po jedné písničce spadl). Zde fungují snad všechny funkce, které last.fm API podporuje, tedy poslouchání rádií, označování oblíbených skladeb, scrobblování atd. Z dalších známých služeb podporuje Clementine třeba Grooveshark, Magnatune nebo Jamendo. Navíc vzhledem k tomu, že jsou podporovány různé doplňky, je možné dodat podporu i pro Spotify a další.

Správa zařízení se bohužel až tak moc nepovedla. Sice si můžete procházet, jaká alba již na zařízení máte a nahrát jednotlivá alba, nepovedlo se mi ale najít, jak provést plnou synchronizaci, která by proběhla při nejlepším při každém připojení k počítači.

Poslední dvě karty zobrazují informace o skladbě a interpretovi, kde se zobrazuje text písně, počet přehrání dle last.fm, životopis umělce a podobně. Je to celkem hezky poskládané a občas se to může hodit.

Informace o umělci

Povedené je i hledání ID3tagů na internetu nebo automatické doplnění obalů alb, kdy jsem se nesetkal s tím, že by nebyly informace nalezeny. A to i v případě českých interpretů, což bývá často problém.

Správce obalů alb

Celkově se prostě jedná o povedený kus softwaru, který plní skvěle svou funkci a nabízí mnoho navíc, aby uspokojil i náročné uživatele. Pokud se vám, stejně jako mně, nechtělo do prostředí GNOME instalovat Amarok a trpěli jste s nestabilními a ošklivými přehrávači, měli byste Clementine dát alespoň šanci. Myslím, že k Rhythmboxu se už nevrátíte.

Perfect Sense - recenze [2/5]

Na tento film jsem se těšil dlouho. Dle komentářů a recenzí se mělo jednat o romantický příběh se zajímavě vykreslenými postavami, který se odehrává v době světové epidemie, což s sebou přinese mnoho překážek pro právě vznikající pár. Bohužel to ale podle mě až tak moc nedopadlo.

První desítky minut jsou téměř jen nekomentované záběry na ponuré Glasgow a komentované fotografie z celého světa, kterými se občas mihnou hlavní hrdinové v práci. Když se konečně začnou projevovat symptomy nemoci, nikdo to ani nějak moc neprožívá. Třeba u první ztráty smyslu si večer Ewan McGregor a nahá Eva Green (jeden bod) trochu pobrečí a ráno nic necítí. Nijak dál to neřeší, začnou trochu víc sladit a jsou v pohodě. Já tedy nevím, jak vás, ale mě by to asi trochu rozhodilo.

U dalších smyslů to není nějak odlišné a postavy mi přijdou dost apatické. Děj dopředu posouvá jedině průběh nemoci a to ještě jen v takových fotografických slideshow, do kterých Eva Green pronáší různá moudra.

Kromě prsou Evy Green jsou zajímavé už jen následky, které má ztráta smyslů u celé populace (druhý bod). Například jestli by lidé dále chodili do restaurací, co by tam jedli, jestli má vůbec smysl dále vařit drahá jídla, nebo už lidé budou jíst jen aby přežili. Těchto nápadů je ve filmu ale dost málo na to, aby utáhly celou stopáž, zbytek je bohužel jedna velká nuda.

• IMDB hodnocení - 7.1
• CSFD hodnocení - 76 %
• Mé hodnocní - 2/5