Jak je vám asi jasné, volba nakonec padla na pokračování jedné z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Těšil jsem se na vynikající příběh, propracované město a napínavé mise. A všechno to jsem vlastně i dostal. Přesto jsem ze hry nebyl úplně nadšený. Na dalších řádcích se pokusím alespoň trochu vysvětlit proč.
Příběh
Samotnému příběhu asi nemohu nic vytknout. Je v něm všechno, co byste od gangsterky očekávali. Zrady, války rodin, postupný růst žebříčkem, odhalování minulosti atd. Je to celé jedno velké klišé, které ale plní hlavní funkci příběhu v počítačové hře. Nutí vás hrát dál, protože chcete vědět, jak se nakonec scénáristé ze svých příběhových smyček vymotají a hru zakončí.
Problém je, že ačkoliv se toho stane opravdu moc a některé scény mají pravděpodobně působit velmi emocionálně, téměř nic to se mnou nedělalo. Až na jednu postavu starého consiglieriho se totiž všichni chovají jako naprostí idioti, což znemožňuje nějaký pocit sounáležitosti a kdykoliv se jim přihodí něco zlého, řeknete si jen, že už bylo načase. Pokud totiž máte dodržovat jen jedno pravidlo a hned v další misi ho porušujete, nemůže to přece nikdy skončit dobře.
Příběh je vyprávěn zpravidla filmovými sekvencemi, které jsou celkem dobře udělané a rozhodně vás nudit nebudou. Pokud budete hrát českou verzi, možná vás bude trochu rušit dabing některých postav. Jednu z hlavních postav totiž mluví Vlastimil Zavřel, který mluví i Homera v Simpsonových. A já si nemohl pomoci, ale pokaždé jsem slyšel mluvit ňoumu Homera a ne Joea Barbaru, drsného gangstera se slabostí pro lehké holky a tvrdý alkohol.
Největší slabinou příběhu je jeho délka. Ačkoliv jsem opravdu dlouho nehrál a ani ve svých nejlepších dobách jsem nebyl zrovna progamer, dokázal jsem na střední obtížnost hrou projít za necelých 12 hodin. Otrkanějším hráčům bude dohrání pravděpodobně trvat ještě o nějakou hodinu, či dvě méně, což je vzhledem k absenci multiplayeru dost málo.
Největší slabinou příběhu je jeho délka. Ačkoliv jsem opravdu dlouho nehrál a ani ve svých nejlepších dobách jsem nebyl zrovna progamer, dokázal jsem na střední obtížnost hrou projít za necelých 12 hodin. Otrkanějším hráčům bude dohrání pravděpodobně trvat ještě o nějakou hodinu, či dvě méně, což je vzhledem k absenci multiplayeru dost málo.
Hratelnost
Příběh je samozřejmě rozdělen do kapitol, kterých je celkem 15. Bohužel téměř všechny se odehrávají podle schématu:
- animačka - "rychle přijeď, musím s tebou nutně mluvit"
- dojeď na druhý konec města
- animačka - "všechno půjde hladce"
- dojeď na druhý konec města
- animačka - "něco se pokazilo"
- všechny postřílej
- animačka - "uff, tentokrát to vyšlo, ale příště si musím dát větší pozor"
- dojeď domů
Což je chvíli sice fajn, ale časem se to omrzí. Tedy omrzí se hlavně to přejíždění z jednoho konce města na druhé. Pokud do někoho nabouráte a uvidí vás policie, jdou po vás. Pokud jedete rychle a uvidí vás policie, jdou po vás. Pokud nabouráte ve velké rychlosti, zemřete. Naštěstí už policie (alespoň na střední obtížnost) nehlídá jízdu na červenou. To už byste v rozumném čase nedojeli vůbec nikam. Cestu vám alespoň zpříjemňuje rádio, které je naládováno asi nejlepším playlistem, který kdy v počítačové hře byl. Pokud máte rádi hudbu 40. a 50. let, budete určitě nadšení. Na Deezeru je vytvořen playlist s veškerou hudbou ze hry, kdybyste si chtěli užít hudby i mimo hru, tady je link. Mimochodem rádio je občas přerušováno zprávami o vašich posledních misích, což je také takový hezký malý detail.
Město Empire Bay je inspirováno New Yorkem, Bostonem, Chicagem, LA, Detroitem a San Franciscem 40. a 50. let a vypadá prostě skvěle. Mrakodrapy v centru, lampiony v čínské čtvrti i obrovské mosty dotváří skvělou atmosféru hry. Jediné, co mi vadilo, byli chodci. Skáčou vám úplně náhodně pod auto, když na ně zatroubíte, zastaví se a koukají půl hodiny, než se uráčí dojít na druhou stranu silnice a pokud vezmete zatáčku trochu ostřeji, všichni v okruhu dvaceti metrů odhodí noviny, kufříky a deštníky a skáčou přes ploty, do křoví, dokonce i pod kola dalších aut.
A nějakou vysokou inteligencí neoplývají ani protivníci. Většinou se sice alespoň kryjí, ale v náhodných intervalech vystrkují z úkrytu hlavu vždy na stejné místo. Stačí tedy jednou zamířit a poté si jen počkat, až se soupeř vykloní a než se stihne vzpamatovat, napálit mu dávku z Thompsona do lebky. Pokud jste v úkrytu vy a čelíte obrovské přesile, vaši protivníci spolu nijak nespolupracují. Nikdo vás neoběhne, ani po vás nikdo nehodí granát. Je tedy vlastně jedno, proti jaké přesile stojíte, pokud si najdete dobré místo, postřílíte všechny úplně bez problémů.
Speciální odstavec bych chtěl věnovat boxerským soubojům, protože ty mají ve hře o dost více prostoru, než by si zasloužily. Jednu kapitolu vlastně celou odboxujete (mimo mytí záchodů). Jakmile si systém trochu osaháte (tak po druhém souboji), velkou výzvou už pro vás boxerské souboje pravděpodobně nebudou. O to zvláštnější mi přijde, že ona boxerská kapitola je zhruba v polovině hry, kdy už vás budou pěstní souboje spíše štvát pro svou monotónnost. Vlastně se stačí krýt a v čekat na útok soupeře, kterému se automaticky vyhnete a kontrujete trojitým kombem.Toto opakujete do té doby, než se vám podaří protivníka omráčit a zasadit mu finální úder. Prostě po chvíli nuda.
Shrnutí
Ačkoliv je Mafia II velmi krátká hra, začne se zhruba od poloviny opakovat a ke konci vás dovede už jen touha zjistit, jak skončí příběh (a mimochodem ta touha u mě zůstala zoufale nenaplněna). Tipnul bych, že polovinu času strávíte právě sledováním animaček, třetinu ježděním po městě a zbytek je nějaká akce.
I přes všechny výtky bych ale každému doporučil si hru koupit a zahrát. Už jenom kvůli příběhu, několika skvělým nápadům, zajímavému prostředí a skvělé hudbě.
Mé hodnocení: 72 %
