Clementine - elegantní přehrávač hudby pro linux

Kvalitní hudební přehrávač byl pro mě jedním z nejvíce postrádaných programů v linuxu. Ve Windows jsem si zvykl na komfort Winampu a v Ubuntu jsem pak musel bojovat s neergonomickým a ošklivým Banshee, případně Rhythmboxem. Ano, mohl jsem používat Amarok, ale přeci jen je v Ubuntu instalace programů určených pro KDE trochu jako škrabání pravou rukou za levým uchem. Konečně se mi ale povedlo objevit přehrávač, který mi alespoň trochu vyhovuje.

A to ani nejsem příliš náročný, bohatě mni stačí, když se mi hudební sbírka zobrazí v alespoň trochu přehledné struktuře, mohu vyhledat informace o albu na internetu a propojit se s last.fm. Clementine samozřejmě toto všechno zvládá a ještě přihazuje pár vychytávek navíc.

Už zobrazení sbírky je možné si přizpůsobit dle vlastních požadavků a písně můžete seskupovat do několika úrovní podle alba, interpreta, roku vydání nebo žánru. Mimo předpřipravených filtrů je samozřejmě možné si vytvořit i vlastní.

Okno přehrávače se zobrazením hudební knihovny

Pod kartou Internet jsou k nalezení různá internetová rádia a hlavně - konečně funkční last.fm! V ostatních přehrávačích jsem byl zvyklý na to, že se sice odesílaly informace o poslechnutých skladbách, ale nebylo možné poslouchat last.fm rádia (buď to nešlo vůbec, nebo stream po jedné písničce spadl). Zde fungují snad všechny funkce, které last.fm API podporuje, tedy poslouchání rádií, označování oblíbených skladeb, scrobblování atd. Z dalších známých služeb podporuje Clementine třeba Grooveshark, Magnatune nebo Jamendo. Navíc vzhledem k tomu, že jsou podporovány různé doplňky, je možné dodat podporu i pro Spotify a další.

Správa zařízení se bohužel až tak moc nepovedla. Sice si můžete procházet, jaká alba již na zařízení máte a nahrát jednotlivá alba, nepovedlo se mi ale najít, jak provést plnou synchronizaci, která by proběhla při nejlepším při každém připojení k počítači.

Poslední dvě karty zobrazují informace o skladbě a interpretovi, kde se zobrazuje text písně, počet přehrání dle last.fm, životopis umělce a podobně. Je to celkem hezky poskládané a občas se to může hodit.

Informace o umělci

Povedené je i hledání ID3tagů na internetu nebo automatické doplnění obalů alb, kdy jsem se nesetkal s tím, že by nebyly informace nalezeny. A to i v případě českých interpretů, což bývá často problém.

Správce obalů alb

Celkově se prostě jedná o povedený kus softwaru, který plní skvěle svou funkci a nabízí mnoho navíc, aby uspokojil i náročné uživatele. Pokud se vám, stejně jako mně, nechtělo do prostředí GNOME instalovat Amarok a trpěli jste s nestabilními a ošklivými přehrávači, měli byste Clementine dát alespoň šanci. Myslím, že k Rhythmboxu se už nevrátíte.

Perfect Sense - recenze [2/5]

Na tento film jsem se těšil dlouho. Dle komentářů a recenzí se mělo jednat o romantický příběh se zajímavě vykreslenými postavami, který se odehrává v době světové epidemie, což s sebou přinese mnoho překážek pro právě vznikající pár. Bohužel to ale podle mě až tak moc nedopadlo.

První desítky minut jsou téměř jen nekomentované záběry na ponuré Glasgow a komentované fotografie z celého světa, kterými se občas mihnou hlavní hrdinové v práci. Když se konečně začnou projevovat symptomy nemoci, nikdo to ani nějak moc neprožívá. Třeba u první ztráty smyslu si večer Ewan McGregor a nahá Eva Green (jeden bod) trochu pobrečí a ráno nic necítí. Nijak dál to neřeší, začnou trochu víc sladit a jsou v pohodě. Já tedy nevím, jak vás, ale mě by to asi trochu rozhodilo.

U dalších smyslů to není nějak odlišné a postavy mi přijdou dost apatické. Děj dopředu posouvá jedině průběh nemoci a to ještě jen v takových fotografických slideshow, do kterých Eva Green pronáší různá moudra.

Kromě prsou Evy Green jsou zajímavé už jen následky, které má ztráta smyslů u celé populace (druhý bod). Například jestli by lidé dále chodili do restaurací, co by tam jedli, jestli má vůbec smysl dále vařit drahá jídla, nebo už lidé budou jíst jen aby přežili. Těchto nápadů je ve filmu ale dost málo na to, aby utáhly celou stopáž, zbytek je bohužel jedna velká nuda.

• IMDB hodnocení - 7.1
• CSFD hodnocení - 76 %
• Mé hodnocní - 2/5

Přesun na Blogger

Už delší dobu jsem zvažoval, že z nejrůznějších důvodů opustím Posterous a přesunu se na nejlepší platformu pro bloggery, tedy sem. Ačkoliv jsem starý blog poslední dobou celkem flákal, psaní mě bavit nepřestalo. Jen teď nebylo moc času psát o zábavných věcech a psal jsem spíše do školy a v práci. Vypadá to ale, že martyrium s psaním bakalářky bude již brzy za mnou a budu si své grafomanské choutky opět vybíjet na věcech, které mě baví.

Rád bych si zde dal předsevzetí a slíbil vám, že se zde alespoň v pár větách objeví hodnocení každého filmu, který uvidím, ale nevím, jestli to není příliš velký závazek. Přeci jen občas se sejde den, kdy vidím tři a více filmů, je pak tedy snad pochopitelné, že se mi nechce o každém z nic psát, zejména pokud to jsou blbosti. Předsevzetí si tedy dávat nebudu, ale.. budu se snažit.. :)

Články z minulého blogu jsou samozřejmě stále dostupné zde. Původně jsem je přesunul i sem, ale vzhledem k rozházenému formátování jsem si řekl, že bude asi nejlepší je smazat a případně odkazovat na starý blog.

A závěrem bych se rád zeptal zkušených bloggerů z bloggeru, jestli nemají nějaké triky, které stojí za vyzkoušení. Kupříkladu bych zveřejněný článek rád automaticky sdílel na FB a Twitteru, nejen na G+. Ideální by pak bylo, když bych si ještě mohl vybrat, na které konkrétní služby zrovna ten který článek chci poslat, ale nebudu hamounit a vystačím si i s posláním každého článku na všechny služby.

No zatím to je vše, tak brzy..