Shrnutí měsíce května a cíle pro červen

O svém návratu k pokerovým stolům jsem již psal. Od té doby moc času neuplynulo a nebude tak asi žádným překvapením, že žádných velkých výsledků jsem v květnu už nedosáhl. Hrál jsem v průměru jen 2 hodiny denně, ale na druhou stranu jsem nezaznamenal jedinou session, ze které bych odešel se ztrátou.

Nejzajímavější statistiky za květen jsou následující:

• Odehrál jsem 12 hodin.
• Za tu dobu jsem stihl 9498 her.
• Mé statistiky (VPIP/PFR/3BET) - 18,3/15,7/7,3.
• Výdělek $253.30.
• Dosáhl jsem VIP statusu SilverStar.

Graf vypadá takto:

Jak je vidět, měl jsem v poslední době i dost štěstí. Myslím ale, že se tím jen vyrovnává smůla ze začátku roku. Holt jsem teď tak trochu "motherfucking lucky bitch", jak jsem byl nazván v chatu :).

Přesto jsem se hrou celkem spokojený. Tedy až na pár hand, které jsem zahrál vyloženě hrozně (ani je sem nebudu dávat, abyste se mi nesmáli). Dařilo se mi dodržovat stanovenou strategii, nepouštět se do bláznivých sehrávek mimo pozici a když mám handu, tak sázet, sázet, sázet. Samozřejmě se to odvíjí i od soupeřů, ale obecně lze říci, že tyhle jednoduché principy fungují i na NL25. Na ten propad na grafu sice nejsem nijak hrdý, ale myslím, že bych ty handy zahrál stejně i teď. Jedna byla klasická holdemová noční můra, KK do AA all-in pre-flop a další byly myslím něco podobného (set over set apod.).

Na červen si žádné velké cíle klást nechci, protože mě čekají státnice a chci téměř všechen čas věnovat přípravám. Přesto bych chtěl alespoň zopakovat získání SilverStar statusu a skončit měsíc v plusu. Největším cílem ale je, abych si nějakými suckouty nenechal kazit náladu před učením. :)

Cíle pro červenec už budou snad zajímavější, nasbíral jsem bankroll na NL50 a myslím, že přijde čas začít pomalu dráždit i hráče na tomto limitu.

F.lux - prográmek pro noční ptáky

Dnes se s vámi podělím jen o tip na malý prográmek, který ale funguje skvěle a pomůže zejména těm, kteří sedí u obrazovky i v noci. Jedná se o program F.lux, který mění barevný nádech grafického prostředí tak, aby nedráždil oči.

Největší výhodou programu je asi to, že se o něj vůbec nemusíte starat. Jen zadáte vaši geografickou polohu a on si už automaticky ohlídá čas západu a východu slunce. V noci pak dodá obrazovce jemný béžový nádech, čímž se "změkčí" barvy a oči tolik netrpí.

Program lze samozřejmě deaktivovat v případě, že potřebujete reálné podání barev. Dostupný je pro Windows, Mac, Linux a iPhone nebo iPad. Stahovat můžete z oficiálních stránek.

Komentované videohry ovládají Youtube

Elektronické sporty jsou na vzestupu již několik let, v Jižní Korei je StarCraft populárnější než fotbal, nejlepší hráči chodí s modelkami a vydělávají relativně velké peníze. Zbytek světa byl ale vždycky trochu pozadu. To se už ale začíná měnit s tím, jak naše generace dorůstá do produktivního věku.

Lidé, kteří od dětství vyrůstali po boku počítačových her konečně mají dost peněz na to, aby si kupovali prestižní herní vybavení a stávají se tak zajímavou cílovou skupinou pro sponzory. Peníze přitáhnou více lidí, více lidí přitáhne více peněz a popularita elektronických sportů tak pomalu stoupá po tomto spirálovitém schodišti.

A jak stoupá oblíbenost e-sportů, samozřejmě vzniká spousta videí fanoušků, kde komentují počínání těch nejlepších hráčů. A je obrovská zábava je sledovat! Že si to nemyslím sám dokazují ostatně i statistiky kanálu HuskyStarcraft k dnešnímu dni:

• počet odběratelů: 634 232
• počet nahraných videí: 1664
• počet zhlédnutí všech videí: 306 612 486

Ostatně i spousta mých známých začala tato videa sledovat. Přestože na mě ze začátku koukali nechápavě a říkali mi věci typu: "Kdyby sis tu hru raději zahrál, takhle se to stejně nenaučíš." Jenže tohle není o studiu hry. Vždyť já ty hry většinou ani nikdy nehrál. Sleduji je stejně jako fotbal nebo hokej a fandím svým oblíbencům. A oproti klasickým sportům mají tato videa jednu obrovskou výhodu. Netrvají dvě hodiny.

Pokud tedy máte k počítačovým hrám blízko a budete potřebovat zaplácnout půl hodinky denně v době, kdy mají všechny seriály letní pauzu, rozhodně mohu doporučit začít sledovat právě tato videa. Abyste se měli od čeho odpíchnout, tady je pár videí od lidí, které odebírám já.

První video je právě od Huskyho, asi nejpopulárnějšího castera současnosti:

Jinak Husky je opravdu sympaťák a mimo komentování Starcraftu se věnuje i vytváření vtipných videí na kanálu Gamestation. Více o něm se dozvíte třeba v tomto rozhovoru:

Dalším mým oblíbencem je HDStarcraft, člověk se slovní kadencí tatatatatatata:

Dále bych rád představil jednoho šíleného Brita, jehož suchý humor a ostřejší slovník má spoustu fanoušků:

A jako poslední je tady člověk, který se od těch předchozích dost liší. Nekomentuje počínání jiných, ale pouze svoje. Velmi to prožívá a nebere moc v úvahu způsob fungování hry. Je na něm ale vidět, že ho hry a jejich komentování velmi baví a vždy se mu povede přenést dobrou náladu i na mě.

Zpět u stolů

Bakalářka už je nějakou chvíli odevzdaná a do státnic ještě celkem daleko, mám tedy teď konečně relativně dost času na hraní pokeru. Nehrál jsem od začátku března a trochu jsem se bál, že mi opět bude trvat delší dobu, než si všechno zase osahám a najdu svůj rytmus.

To se naštěstí nepotvrdilo a adaptoval jsem se celkem rychle. Mám za sebou tedy zatím jen dvě session, ale myslím, že celkem podařené a se svou hrou jsem spokojený. Dostal jsem pár suckoutů, ale zase jsem jeden velký dal*, takže si nemám moc na co stěžovat ani v tomhle ohledu.

* Raise z UTG od loose hráče, re-raise od shortstacka, který 3betoval asi 11 % hand a já našel desítky. Pushnul jsem je s tím, že ZTG málokdy bude mít dobrou handu a shortstack už nezahodí, budu tedy flipovat proti něčemu jako AJ, případně budu o hodně lepší proti Ax nebo nižšímu páru. UTG ale snap callnul s AA a shortstack také s QQ. Na flopu neomylně desítka a $66 pot cestoval mým směrem.. :)


Jak mi to jde se můžete ostatně přesvědčit i na grafu:

Je to sice zatím jen na malém vzorku, ale trend All-in EV křivky je jasný a po tak dlouhé době bez pokeru jsem asi v nic lepšího doufat nemohl.

Jinak jsem přemýšlel o tom, že bych rád psal i trochu poučné články (výukové je moc silné slovo). Myslím, že mi to pomůže utřídit myšlenky a navíc vám to může pomoci si trochu přivydělat touto skvělou hrou. Zatím ale ještě nevím, jakou formou tyto články zpracuji, jestli se bude jednat o jednotlivé články na téma, které zrovna řeším, nebo jestli je lepší vytvořit nějaký seriál. Co víc bude vyhovovat vám? Návrhy na formu zpracování, případně témata mi můžete posílat jako vždy buď do komentářů pod článek, nebo na mail.

The Avengers - recenze [5/5]

Loki se vrací na zem, aby získal tesseract, mocný artefakt a zdroj nekonečné energie. Tesseract je ale zároveň oblíbenou hračkou Nicka Furyho a chce ho zpátky. Svolá tedy partu egoistických individuí s nadpřirozenými schopnostmi a Tonyho Starka, kteří mu mají pomoci jeho kostičku získat zpátky.



Přiznám se hned na začátku a bez mučení - filmy o komiksových hrdinech mám rád. Viděl jsem téměř všechny marvelovské filmy a naprostou většinu z nich jsem ohodnotil nejvyšší možnou známkou. Často možná i nezaslouženě a kdybych filmy hodnotil objektivně, asi bych musel u některých filmů hvězdičku nebo dvě ubrat (dívám se na tebe, kapitáne), ale vždycky jsem z kina odcházel s velmi příjemným pocitem. Jsou to také jedny z mála filmů, na které chodím do kina cíleně a těším se na ně dlouho dopředu.

Po přečtení předchozích řádků vám musí být jasné, že Avengers pro mě musí být něco jako splněný sen. Parta oblíbených hrdinů pohromadě na dvě a půl hodiny. Ano, těšil jsem se, ale zároveň jsem se trochu obával, jak to celé dopadne. Bál jsem se, že se tvůrcům nepovede skloubit různé charaktery postav, že se třeba soustředí jen na jednu hlavní a ostatní budou jen tak přihazovat dvouslovné hlášky. Naštěstí se ale mé obavy nenaplnily a Jossu Whedonovi se povedlo natočit přesně takový film, který jsem si přál. A se mnou miliony dalších fanoušků.

Je totiž přesně tím, co komiks charakterizuje. Je plný akce, vtipu, drsňáckých hlášek a klišé. Nejlépe všeho najednou. Už dlouho jsem neslyšel, aby se celé kino u filmu takhle nahlas a dlouho smálo jako při scénách s Hulkem (dokonce ani na Okresním přeboru a to je co říct). Hodně vtipů vychází i z různých povah hrdinů, zejména mezi svéhlavým géniem Starkem a poslušným vojákem Kapitánem Amerikou to pořádně jiskří.

Technicky je samozřejmě vše zvládnuté naprosto perfektně a s trochou nadsázky by se dalo říct, že celý film je jeden velký trik. Zejména mimozemští červi ze závěrečné bitvy vypadají opravdu impozantně. Asi ani nemá smysl mluvit o tom, že všichni hlavní hrdinové hrají skvěle, vždyť se většina z nich osvědčila už v předchozích filmech Marvelu a Scarlett Johansson i Jeremy Renner už také mají něco za sebou. Překvapivě nejvíc mi vadil výkon Samuela L. Jacksona a Cobie Smulders (Robin z How I Met Your Mother), která prostě není dobrá herečka a ani její hezká tvář to nezachrání.

U Avengers se rozhodně vyplatí zajít do kina a nečekat na DVDRip (moc dobře vás znám, vy piráti ;)), na velkém plátně a s pořádným zvukem to je opravdu zážitek, který na televizi nebo monitoru nezopakujete. Viděl jsem sice jen 2D verzi, ale dle ohlasů 3D není příliš povedené a z filmu jsem ani nezaznamenal moc scén, kde by dávalo smysl. Stejně tak jsem neviděl verzi s dabingem, ale ten asi nemá smysl nikdy. Pokud umíte anglicky, nebo alespoň číst na úrovni žáka 4. třídy zvláštní školy, jděte na verzi s titulky, zase tolik se ve filmu stejně nemluví.

• IMDB hodnocení - 8.7
• ČSFD hodnocení - 90 %
• Mé hodnocení - 5/5

This Means War - recenze [3/5]

Tom Hardy a Chris Pine jsou agenti CIA a také nejlepší kamarádi. Zatímco Pineovou postelí a bazénem ve stropě se prohání jedna holka za druhou, Hardy je usedlejší. Má již dceru z prvního manželství a k bývalé manželce nejspíš stále ještě něco cítí. V každém případě jsou oba bez stálé partnerky.



Hardy si tedy vytvoří profil na online seznamce, kde potká Reese Whiterspoon. Ta si nejspíš pro samou práci neměla čas najít chlapa a Hardy se jí na první schůzce velmi zamlouvá, jenže cestou z rande potká i jeho kamaráda, do kterého se také zakouká.

Je tedy trochu s podivem, že Whiterspoon ještě nikoho nemá, když jí stačí ven a zamiluje se do ní každý chlap, kterého potká. To si předtím nemohla vyhradit pět minut na nalezení celoživotní lásky? Nicméně tohle se ve filmu vůbec neřeší a není vyloučeno, že před začátkem filmu byla její postava velmi ošklivá.

Film je postaven na krátkých skečích plynoucích z faktu, že se dva agenti CIA pokouší získat stejnou ženu a vzájemně o sobě vědí, zatímco ona nic netuší. Dochází tak k mnoha vtipným situacím, kdy si agenti vzájemně sabotují své snažení (mimochodem píseň Sabotage od Beastie Boys zazní asi tak pětkrát) a Whiterspoon je z toho zmatená.

Je potřeba upozornit, že ačkoliv trailer vypadá akčně a mohlo by se zdát, že romantická zápletka bude prokládána střelbou a padajícími těly z mrakodrapu, je ve filmu akce asi tak pět minut a ještě k tomu není moc dobře natočená. Naprostá většina filmu se věnuje nerozhodnosti Whiterspoonové, popisu prvního rande s Hardym, prvního rande s Pinem, první pusy s Hardym, první pusy s Pinem atd.

V rámci žánru se ale jedná o celkem povedený film. Všichni hlavní představitelé jsou dobří a vtipní herci, ostatně Hardyho považuji za jednoho z nejlepších herců nové generace a Pine mu zdatně sekunduje. Whiterspoon už sice není nejmladší, ale své kouzlo stále neztratila a je k uvěření, že by se do ní agenti mohli zamilovat.

Vlastně ani nevím, co bych měl filmu vytknout, protože rýpat do naivity hlavní hrdinky v romantické komedii asi nemá moc smysl a logiku bych v těchto filmech také moc nehledal. Odpovědi na otázky smyslu života jsem v žádném filmu se Sandrou Bullock také ještě nenašel a zejména těm má This Means War zřejmě konkurovat. Prostě se jedná o dobrou romantickou komedii. Pokud tento žánr máte rádi, bod si k mému hodnocení přičtěte, pokud ne, bod odečtěte.

• IMDB hodnocení - 6.5
• ČSFD hodnocení - 66 %
• Mé hodnocení - 3/5

Mission Impossible IV - recenze [4/5]

Speciální agent Ethan Hunt se vrací do Prahy. Jen jí říká Budapešť a po Pražském hradě se promenáduje v ruské uniformě, protože si myslí, že je v Kremlu. Asi už senilní. Nebo mu hlavu vymyli scientologové.



Ale hezky popořadě. V Budapešti se ztratí kódy potřebné k odpalování ruských jaderných raket a tajné služby samozřejmě ví, že to asi není úplně dobře. Dokonce to může vést ke zničení bílých zubů agenta Hunta, potažmo i celého světa. Je tedy potřeba zakročit a vydat se do Kremlu, který shodou okolností vyhodí nějaký bláznivý Švéd do povětří. Podezření ale padne na americké agenty a napětí mezi Ruskem a USA by se dalo krájet. Prezident USA navíc iniciuje spuštění tzv. Ghost Protocolu, což znamená, že se distancuje od všech činností IMF a Ethan Hunt a jeho tým zůstávají na všechno sami.

To je základní zápletka celého filmu, která ale není až tak důležitá a pouze spojuje akční scény odehrávající se v nejrůznějších částech světa. Mimo Prahy (zvládající dvojroli Moskvy a Budapešti) se tým agentů vydá ještě do Dubaje a Indie. Jde tedy o místa celkem atraktivní a zejména scény na nejvyšší budově světa v Dubaji jsou velmi povedené. Zajímavostí u těchto scén je, že Tom Cruise nevyžadoval kaskadéra a v té výšce pobíhal přivázaný na lano opravdu on sám (inu i herec tvrdý chleba má):



Ostatní scény se ale nenechávají zahanbit a ačkoliv se všechny odehrávají podle schématu:

1. nepřekonatelná překážka (mission impossible),
2. brilantní plán,
3. všechno vychází,
4. něco se posere,
5. všichni se postřílí,

je to stále zábava a hezky to odsýpá.

Nejpříjemněji jsem ale byl překvapen z toho, že se film nebere ani trochu vážně a objevují se v něm některé až absurdní vtípky. A taky aby ne, když ho režíroval Brad Bird, který si z filmových žánrů dělá legraci rád, což předvedl třeba v pixarovce The Incredibles. Můj oblíbený je ten, kdy si Tom Cruise sedne do auta, požádá o pero, nakreslí si na ruku obličej, který může patřit úplně komukoliv a analytik mu samozřejmě ihned řekne, o kterého teroristu se jedná, včetně jeho pravděpodobné motivace a dalších plánů.

Kromě Cruise se ve filmu ze známých jmen objevuje třeba Simon Pegg v roli tak trochu bláznivého angličana s vytřeštěnýma očima, podává tedy svůj standardní výkon a je radost se na něj koukat. Paula Patton jako hezká a chvíli má šaty s velkým výstřihem, její přítomnost ve filmu je tedy také příjemná, Jeremy Renner mi nevadil a Michael Nyqvist mi jako terorista přišel už ve švédských adaptacích trilogie Stiega Larssona, nemám proti němu tedy také nic.

Když se to všechno vezme dohromady, je Mission Impossible velmi dobrý akční film. Není to sice tak elegantní jako filmy s Jamesem Bondem, ani tak reálné jako ty o agentu Bournovi, ale jednotlivé scény jsou napínavé a líbivé, zápletka není nějak zbytečně komplikovaná a celkově mě film prostě bavil. Možná bych i řekl, že Mission Impossible IV je z celé série nejlepší.

• IMDB hodnocení - 7.5
• ČSFD hodnocení - 73 %
• Mé hodnocení - 4/5

Vimium - skvělé rozšíření pro Chrome

Nemám rád myši. Počítač prostě raději ovládám klávesnicí. Je to rychlejší, přesnější a nemusím pořád přesouvat pravou ruku na myš a zpátky. U většiny programů jsem se tedy už naučil klávesové zkratky pro většinu vykonávaných operací, ale v internetovém prohlížeči jsem myš úplně eliminovat zatím nedokázal. Otevírání a zavírání karet je ještě v pohodě, ale třeba otevřít odkaz umístěny v textu už je celkem problém. Než se tam přes TAB doskáče, je skutečně rychlejší vzít do ruky myš.

Na Google+ dnes Marek Polcar psal o rozšíření Vimium a hned mi bylo jasné, že to je přesně to, co hledám. Ovládání vychází do jisté míry z textového editoru Vim, takže je kladen důraz zejména na to, aby všechno bylo po ruce a proveditelné ideálně stisknutím jen jedné klávesy. Kdo pracuje s Vimem, nebude asi problém si zvyknout na scrollování pomocí h, j, k a l, kopírování URL přes yy apod.

Zajímavé je otevírání odkazů, stačí zmáčknout f  (v případě, že chcete odkaz otevřít v novém panelu, pak F) a na obrazovce se u každého odkazu objeví kód s jedním nebo dvěma písmenky, která stačí napsat a je to stejné, jako klik myší. Lze tak ovládat dokonce i komplikovanější stránky jako třeba Facebook.

Jak Vimium funguje je ale stejně nejlépe pochopitelné z tohoto videa:



Možná vás napadlo, jak se Vimium chová, pokud najedete na nějakou stránku, která už klávesové zkratky podporuje (typicky třeba GMail). Odpověď je velmi jednoduchá: nijak. I když až tak jednoduché to vlastně není. Můžete si totiž nastavit seznam stránek, na kterých se má Vimium deaktivovat, pokud ale stránku do tohoto seznamu nezahrnete, jsou její zkratky potlačeny. Pokud ale stránku na tento seznam zařadíte, počítejte s tím, že se potlačí úplně všechny zkratky, ne jen ty, které kolidují. Z této stránky se tedy ani nepřepnete na další kartu pomocí J nebo K, což je zatím asi jediná věc, která mi vadí.

Jedná se rozhodně o rozšíření, které doporučuji alespoň vyzkoušet. Ke stažení je samozřejmě z Chrome Web Store.

Rozházené písmo na Nexus S s ICS

Nedávno jsem si stěžoval na rozházené písmo v menu a ve widgetech po instalaci ICS. V komentáři k příspěvku jsem dostal radu, abych vyzkoušel restart do továrního nastavení a případně poslal telefon na reklamaci.

No, co vám budu povídat, neslyšel jsem to rád. Ani do jednoho se mi nechtělo, navíc jsem zrovna neoplýval nějakým velkým množstvím času, které bych tomu mohl věnovat. Stejně mě to zase tak moc netrápilo (bla bla, samé výmluvy, já vím.. :)). Vždyť aplikace poznám i po ikonkách, ne?

Jenže poslední dobou mi přišlo, že se situace zhoršuje, telefon byl pomalý, rozsypaný čaj v menu již byl spíše pravidlem, než kuriozitou a hlavně se Nexus každou chvíli sám restartoval. Nemluvě o tom, že jsem se ho styděl někomu půjčit, abych ho neodradil od koupě jinak skvělého telefonu.

Dneska jsem to tedy začal řešit a našel jsem pár lidí, kteří měli podobný problém, nikdo ale nevěděl, čím je způsobený. Z několika screenshotů jsem si všiml, že jedna věc je pro všechny společná, používají widget pro In-počasí 4x2. Po jeho odstranění z plochy (není ani nutné odinstalovávat aplikaci) se problém ještě neprojevil.

Nevím o tom, že by se podobné problémy vyskytovaly i na jiných typech telefonů, ale pokud vaše menu vypadá jako to na obrázku nahoře, zkuste se před restartem do továrního nastavení nebo reklamací podívat, jaké widgety máte na ploše, třeba to bude způsobovat jeden z nich.

The Ides of March - recenze [3/5]

Ryan Gosling pracuje ve volebním týmu George Clooneyho, který soupeří v demokratických primárkách o nominaci na prezidentského kandidáta. Gosling potká mladou stážistku, kterou převeze přes hranice, aby souloží s ní nespáchal trestný čin. Tam ji tedy řádně osouloží, což mu trochu zkomplikuje život. Ještě když vyjde najevo, že se potají sešel se šéfem oponentovy kampaně.

Film celkem hezky ukazuje, jak funguje zastupitelská demokracie. Celý se totiž točí kolem toho, že je důležitá spíše popularita kandidáta, než jeho volební program. Clooney hezky mluví, dělá dramatické pauzy, hází na dámy v publiku šibalské úsměvy a vypadá dobře, zkrátka naprostý protiklad našich politiků:

Pod povrchem je ale americká politika, jak je popsaná ve filmu, stejně shnilá, jako je ta česká. Nikdo nikomu nevěří, a když náhodou věří, je za to náležitě potrestán. V tomto prostředí je každý sám za sebe, a když někdo udělá chybu, za chvíli je na jeho místě ten ňouma, který za ním před chvilkou běhal s notebookem a zapisoval mu schůzky do kalendáře.

Právě tuto atmosféru zachytil film velmi dobře, k čemuž přispěly i vynikající herecké výkony. Clooney má v tomhle výhodu, že si v Hollywoodu může ukázat na kohokoliv a nikdo ho neodmítne. Ve vedlejších rolích jsou tak k vidění herci jako Philip Seymour Hoffman, Tom Giamatti nebo Evan Rachel Wood (ta blondýnka z Třináctky). Mimo herců je ale potřeba pochválit i některé Clooneyho režisérské nápady, kdy pracuje s divákovou fantazií a prohlubuje tak zážitek z filmu.

Jediná škoda je, že film je i přes relativně krátkou stopáž (101 minut) chvílemi možná až moc rozvleklý a děj není příliš napínavý. Právě nedostatek napětí filmu velmi škodí, protože ačkoliv jsou jednotlivé scény povedené, dobře napsané a zahrané, nic film nedrží pohromadě a občas je to nuda.

Myslím ale, že primárním cílem tohoto filmu bylo vykreslit postupy uvnitř volebních týmů (což se povedlo), nikoliv natočit politický thriller, kde by nakonec kandidát na prezidenta odhalil zločinné plány soupeře a ustřelil mu hlavu Desert Eaglem. A také chtěl Clooney asi někde vyjádřit své názory na ekologii a závislost moderního světa na ropě (žádná ekofašistická agitka to ale není, netřeba se bát).

• IMDB hodnocení - 7.3
• ČSFD hodnocení - 73 %
• Mé hodnocení - 3/5